Existují 4 základní mýty týkající se mateřství, o kterých bych vám chtěla říci podrobněji.

  1. Mateřství je těžké, nesnesitelné a znamená to konec života

Setkáváme se s tím velice často. Když nastane čas přejít od sobeckého potěšení k nutnosti pečovat o někoho, přizpůsobit se, snažit se porozumět někomu, kdo ještě ani sám sobě pořádně nerozumí, je to pro nás těžké.

Je těžké záviset na prckovi, který nemá svůj vlastní režim, nemůže usnout ve vhodnou dobu a spát přesně tak dlouho, jak slíbil. Nehodlá jíst to, co mu předepsal pediatr, nehodlá jít ven ve stanovený čas, a v noci kouká do stropu a křičí místo toho, aby spal.

Je těžké se vzdát toho, na co jsi zvyklá. Nemůžeš u moře běhat po horách; místo toho musíš ležet v písku a dělat z něj bábovky. Když ti celý život utíká před očima a kolem tebe jsou jen samé pleny a dudlíky. Tvoje nervy jsou na hraně, hrudník je zničený, jediné hlavní a velice odvážné přání je nepřetržitý spánek.

Je ti to povědomé? Mnozí se s tím setkávají, když se jim narodí první dítě. Proč první? Protože to je ta největší krize – přechod ze života jenom pro sebe do života pro někoho jiného. Mnozí slyší pouze o takovém mateřství – a bojí se jej jako ohně. Protože jakmile porodíš, přestaneš patřit sama sobě.

Ve skutečnosti danou situaci v 99% případů vytváří matka. Sama. Dítě za to nemůže. Samy děláme mateřství nesnesitelně těžkým. Máme pro to hodně důvodů a argumentů

Proč?

  • Protože všichni to tak mají, všichni si o tom vypráví, očekáváme to
  • Aby mě nemučila vina kvůli tomu, že jen sedím doma a nic nedělám
  • Abych si s někým měla o čem promluvit
  • Abych se nemusela měnit

 

A jak si samy vytváříme potíže? Velice snadně:

  • Snažíme se řídit život dítěte podle určitého řádu (ukládáme jej spát, i když spát vůbec nechce, dáváme mu najíst, když vůbec nemá hlad, nebo naopak – nekrmíme, když má hlad, snažíme se stanovit mu určitý režim atd.).
  • Neodpočíváme, když je možnost. S dítětem je těch příležitostí opravdu hodně – spát s ním společně v průběhu dne, spát, jakmile večer usnulo (ale my přece hned jdeme k počítači a strávíme u něj půl noci).
  • Neříkáme si o pomoc a snažíme se dělat všechno samy – používáme dokonce šátky na nošení dětí jen proto, abychom mohly běžet nakoupit a tahat pak domů těžké tašky.
  • Snažíme se stihnout všechno, co jsme stíhaly, než se dítě narodilo, navíc ho při tom ještě chováme (nebudu přece sedět doma jen tak, musím všechno stihnout!).
  • Srovnáváme svoje úspěchy a úspěchy dítěte s ostatními (vždyť ostatní už sedí a lozí – musíme hned dělat masáže a trénovat!).
  • Od narození jej učíme spát ve své postýlce, probouzíme se každé půl hodiny místo toho, abychom jej uložily do naší postele a spali spolu.
  • Dítě vozíme v kočárku, místo toho, abychom jej nosily v šátku na nošení, ve kterém by sladce spinkalo, nebo v náručí (časem už nebude chtít být v náručí, a právě v tu chvíli se vám znovu zachce jej vzít a pochovat)
  • Myslíme si, že až se dítě narodí, nebudeme mít prostor na nic – nebudeme mít koníčky, čas pro sebe. Považujeme to za druhotnou věc, odříkáváme si, zahazujeme samy sebe.
  • Snažíme se do toho dát až moc – například dítěti platíme spoustu kroužků, jezdíme s ním po celém městě až do večera, jsme unavené z dopravní zácpy a z cesty samotné. A kvůli čemu?
  • Tím, že se samy znepokojujeme, trápíme děti – jí-li dostatečně, spí-li správně, nespadne-li nebo neuhodí-li se. Nedáváme dítěti možnost získat další zkušenosti a samy sebe ničíme stresem (mluvím o všedních záležitostech, kdy není třeba panikařit ani se nervovat)

2. Mateřství – to nic není, naprosto žádná námaha ani zátěž

Toto obvykle říkají jen muži nebo ti, kdo nikdy neměli děti. Pamatuji si, jak jsem své redaktorce dávala knížku, když se jí narodil syn. Slíbila mi, že to stihne za pouhý měsíc. Tenkrát jsem ji varovala – teď má kromě knížky ještě jednu neznámou, novou povinnost, kterou do té doby neměla.

Lenka pochopila, co jsem jí tím chtěla říct, ale až za asi šest měsíců. Od té doby se mě pořád ptala na jednu věc – kdy to všechno vůbec stíháš, když máš tři děti? Vždyť třetí dítě je taky ještě prcek, ještě ho kojíš. Tak kdy teda?

Mateřství – to je celodenní hlídání. Nepřetržitý režim bojové pohotovosti. Kdyby náhodou něco nebo někde. A pokud, stejně jako hasiči, spíme mezi výjezdy, neznamená to, že při dalším výjezdu ze sebe nevydáme všechno.

Nutnost být neustále ve střehu může z nezvyku silně vyčerpávat. Bere veškerou energii. A pak si postupně zvykáš žít v neustálém střehu. A zároveň stíháš udělat tolik věcí, což je přímo obdivuhodné.

3. Mateřství nic nemění

Nejtěžší pro mě je se bavit s maminkami, které usilovně nechtějí měnit svůj život po narození dítěte. Nedokáži jim explicitně vysvětlit to, o co přichází.

SPA salony, cestování bez dětí, práce, štíhlá postava za každou cenu – to nám nikam neuteče. Znovu se harmonický vrátí po nějakém čase, ve svém tempu. Ale dítě každý den roste, a každý jeho den se už nikdy nebude opakovat. Každý den je jedinečný, jelikož vždy přináší něco nového. Návyky, emoce, pocity, vjemy. Zdá se, že dítě je stejný mrňousek jako včera. Ale již je to jiný mrňousek. Má jiné vnímání a chápání.

Můžeme si to vše nechat ujít – první krok, první plazení, první slova. Je možné delegovat dítě tomu, kdo jej rychle a kvalitně naučí chodit na nočník nebo zpívat. Možné je vše.

Proč si ale tehdy pořizovat děti, když si přitom necháme ujít to nejzajímavější, když nezměníme své srdce, nezměníme-li něco ve svém životě, aspoň na nějaký čas? Proč to pak dělat? Pořídit si dítě, protože to tak má být? Abychom mohli ukázat jeho fotografie ostatním? Aby nám ve stáří někdo přinesl vodu? A mimochodem, přinese-li tu vodu vůbec, při takovém přístupu?

4. Mateřství není prestižní (není k němu potřeba příliš mnoho rozumu)

Není proto třeba myslet hodně. Ale je třeba mít velkou moudrost. Aby bylo možné se včas zastavit a změnit své srdce. A aby bylo možné dát dítěti veškerou lásku, kterou tak potřebuje. Ano, za to opravdu nedostáváme tu největší výplatu na světě, ale přece neměříme penězi to, jak je důležité toto nebo jiné povolání?

Už jsme měly zkušenost s tím, jak se znehodnocuje mateřská péče. Jesle od třech měsíců, školka od jednoho roku. Matky stavěly BAM. Copak nám vyrostla šťastná generace? Stále doposud hledají mámu – i muži, kteří pijí a dělají rošťárny, i ženy, které všechny starosti zvládají samy, ale v hlubině duše čekají, až je někdo konečně vezme do náručí.
Když se na to podíváš, zdá se, že je vše jednoduché. Že matka doma nic nedělá. Nic nevytváří. Nerozumím pouze jedné věci – proč jsou účetní výkazy, které je tak prestižní vytvářet během pracovního dne, důležitější a cennější než duše maličkého človíčka, ve kterém se schovává celý svět. Jak může být výplata prestižnější, než vychovat malý zázrak – ze semene vypěstovat obrovský strom?

Z toho vyplývá, že jsme se nechaly zmást i v tomto – není ale jasné, kvůli čemu.

Za všechna ta léta už mám k mateřství jiný přístup. V mém světě je to takhle:

  • Mateřství může nebo dokonce musí probíhat šťasně. Ano, někdy můžete být fyzicky unavené, ale zároveň cítíte hodně radosti a lehkosti. Protože nejtěžší je přemoci svoje sobectví, jednou se dítěti přizpůsobit, naučit se naslouchat sama sobě a jemu – potom už je to snadné. Pokračovat v naslouchání a žít harmonicky.
  • Mateřství je velice zodpovědná a důležitá mise. Jak jsem již zmínila – svět nepotřebuje lékařky nebo učitele, stavitele nebo účetní. Trpí hladem po mateřském teplu, které jsme zničily veškerými manažerskými všedními dny.
  • Mateřství mění vše. Nejdůležitější na tom je, že mění i naše srdce. Pokud dovolíte, aby se tak stalo, můžete poznat samy sebe mnohem lépe. I když tyto objevy možná nebudou vždy příjemné, bez nich a celkově beze změn to nejde.
  • Mateřství je nejdůležitější povolání na tomto světě. Avšak existuje pouze málo profesionálů. Stejně tak málo je těch, kdo by se chtěl stát matkou. Ne dalším šéfem nebo stylovou ikonou, ale skutečnou matkou. Investice do skutečného mateřství není tak úplně krátkodobá. Ale je nejstabilnější v tomto světě, který se neustále mění.